Bára je klisna českého teplokrevníka, narozena r. 2006, kterou jsme koupili v dubnu 2011. Je zařazena v akceleračním programu ČT. V jejím původu převládají holštýni (3/4) a její skokové vlohy se nezapřou. Nicméně povahově je velice obtížná (zřejmě byla v mládí přetěžovaná).
K Báře jsme přišli tak trochu náhodou, předchozí majitelka Báru prodávala, protože není vhodná pro začátečníka, je hodně temperamentní a ráda řeší problémy útěkem pryč. Nicméně je to pěkně stavěná klisna s pěknými chody. Je zařazena v akceleračním programu ČT na základě výkonnostních zkoušek, které ve třech letech absolvovala a získala 8,17 bodu. V budoucnu s ní rozhodně počítáme do chovu, ale nejdřív se jí budeme snažit "opravit" a sportovat s ní, je velice dobrá skokanka. I přes její problémovou povahu ji skákání stále baví, má velkou sílu a chuť do skoku, skočit oxer vysoký 120cm jí nečiní žádný problém (skákání ve volnosti), i když za sebou nemá žádný dlouhý skokový výcvik.
Předchozí majitelka kupovala Báru jako "koně vhodného pro juniora", ale velice brzy se Bára projevila úplně jinak. Spolu s drezurní trenérkou si s Bárou daly práci a učily jí všechno znovu, aby získala zpět důvěru v jezdce. Ty hodiny drezurní práce jsou rozhodně v Báře vidět, nicméně její povaha je hodně komplikovaná a náprava bude trvat roky.
Bára je na jednu stranu hodně temperamentní, živá a bázlivá klisna, na druhou stranu toho ale umí zneužívat a snaží se prosadit svou. Ráda zkouší, co si k novému člověku může dovolit. Když si ale člověk jejích projevů jakoby nevšímá a stále si trvá na svém, po chvíli se Bára uklidní a začne spolupracovat. Např. při nastupování do vozíku. Bára měla s nastupováním vždy problémy, když jsme ji vezli k nám, tak byla pod Sedalinem. Po pár lekcích přirozené komunikace jsme se začali učit nastupovat. První reakce Báry na vozík byla, že už z dálky koukala jak vyoraná, když přišla k rampě, tak frkla a zmizela:-) (Dokáže se prudce otočit a vyrazit pryč, takže i na dlouhém vodítku je občas dřina ji udržet. Ze začátku se snažila "zmizet" při sebemenším problému, jako třeba při cestě na jízdárnu. Postupem času už takto řeší jen větší problémy a když to čekám, tak jí i tak zvládnu udržet.) Takže jsme se proběhly a šly to zkusit znovu. Najednou jako by pochopila, že útěkem nic nevyřeší a nastoupila hned:-) Po pochvale jsem ji vyložila a po chvilce naložila znovu, to už nastoupila na poprvé. Od té doby už jela vozíkem několikrát, vždy přijde k rampě, zkusí zmizet a když se to nepovede, vleze dovnitř skoro sama:-) Podobně se chová třeba na závodech, je poměrně klidná, když ale nasednu, vyrazí rychle pryč a snaží se jakoby utéct od cizího prostředí a neznámé atmosféry. Když si ale jejích projevů nevšímám, v klidu po ní chci jen jezdit dokola po opracovišti, tak se během chvilky uklidní a jde s ní normálně pracovat.
Po přestěhování Báry k nám jsme jí dali chvilku pauzu od práce. Začátkem května jsme tedy začali pracovat hlavně ze země, kde bylo potřeba jí vysvětlit, že nemá smysl utíkat při sebemenším problému. Ze začátku měla snahu utíkat i jen když se vedla od koní pryč. Když poprvé měla stoupnout na plachtu, tak se postavila na zadní, otočila se a hurá pryč. Nicméně utéct se jí nepovedlo a tak na plachtu hned vlezla:-) A tak to vypadalo s každým novým cvikem, postupně ale přestala mít snahu utíkat a začala více spolupracovat. Dnes nemá problém stoupnout na špalek, vlézt do pneumatiky, zacouvat do oxeru, stoupnout na plachtu, skočit přes sud... Pořád je ale jakoby ve střehu, klidně postát zvládne až po chvíli práce. Jednu dobu také řešila neochotu pracovat tak, že se nechtěla nechat chytit ve výběhu. Výběhy máme několikahektarové, takže se člověk dost nachodil:-) Ale stačilo trpělivě za ní chodit a ona postupně přestala lítat tryskem sem a tam a nechala se chytit. Ze začátku jsem ji chytala někdy i hodinu, postupně se ale doba zkrátila a teď jen obejde krokem kolečko kolem koní a nechá se chytit...
Také jsme postupně začali pracovat na jízdárně. Bára je velice citlivá na udidlo, dokáže na něm pěkně chodit, ale jenom když chce. Ze začátku chtěla hlavně někam zmizet, takže snažit se jí brzdit za udidlo nikam nevedlo a Bára byla akorát vzteklá. Začali jsme tedy jezdit na hackamore, to jí nevadí a je tak lépe ovladatelná. Nejprve jsme řešili poslušnost, pomocí hackamore se Báře dalo vysvětlit, že po nastoupení se bude v klidu stát (také jsem se jednou proběhla 4x tryskem podél ohrady, než se rozhodla akceptovat že to opravdu myslím vážně a že teď tady budeme chvíli stát:-) a že po jízdárně budeme nejdřív chodit krokem. Po několika lekcích, kdy jsme chodili jen krokem a klusem, byla Bára schopná klidně klusat dokola po jízdárně a dělat přechody do zastavení a spět do klusu. Se cváláním to ze začátku bylo veselé, kontrola rychlosti moc nefungovala:-) Nicméně po nějaké době byla Bára schopná cválat pomalu po jízdárně, dělat kruhy a přejít v klidu zpět do klusu. Momentálně už pracuje na jízdárně na hackamore celkem v klidu, i když tradičně potřebuje na začátku pár minut na uklidnění. Nedávno jsem zase zkusila jezdit na udidle, bylo to o mnoho lepší, Bára nebyla vzteklá a fungovala téměř jako obvykle.
Bára také začala skákat skokové řady ve volnosti. Nejprve skákala skoky do metru, později i 120cm, s výškou nemá problém a ví kdy se má odrazit, takže i techničtější řadu zvládne přeskákat pěkně. V řadě jde tak akorát rychle, nechá se i pěkně vypustit, ale s chytáním je to těžší:-) Nicméně krásně se učí nechat se chytit, protože při skákání řad ji člověk musí chytit aspoň 10x. Ze začátku to vždy trvá déle, ale ke konci lekce už se nechá chytat krásně.
Asi v polovině června jsme začali skákat i pod sedlem. Nejprve jsme skákali skokové řady. Bára se nechala do řady poměrně v klidu navést, akorát musela mít mezi skoky trochu delší vzdálenosti, protože v řadě se už moc zpomalit nenechala. Skákali jsme i technicky náročnější řady s metrovými skoky a Báře to šlo pěkně. Později jsme začali se samostatnými skoky a parkurem. Začínali jsme na skocích vysokých asi 70cm. Nejprve jsme jezdili skoky z klusu a parkur také v klusu. Bára má tendenci na skoky hodně táhnout, takže jsme hodně řešily rychlost mezi skoky. Ale na druhou stranu jí člověk může věřit, že skok skočí, nevadí jí jakékoliv profily a i když jí nevyjde odraz, tak někam schová nohy a skok skočí čistě:-) Postupně jsme překážky zvyšovali a parkur jsme začali jezdit celý ve cvalu. Momentálně Bára zvládne přeskákat parkur s metrovými skoky, v obratech mezi skoky zvládá cválat poměrně klidně, jen má problém jít pomaleji v distancích, tam často hodně pospíchá. Také občas řešíme rychlost při nájezdu na skok, má tendenci zrychlit a skok jí pak nevyjde. Čeká nás tedy ještě hodně práce na ovladatelnosti mezi skoky.
Od začátku také Bára chodí na vyjížďky. Nejprve jsem ji brala hlavně s ostatními koňmi, na koních je dost závislá. Většinou zlobila těsně po nasednutí a po chvíli se pak uklidnila. Na hackamore se nechá i na loukách dobře udržet, i když skoro na každé louce jsme se dohadovaly, jestli poběžíme nebo ne:-) Postupně se ale uklidňuje a už ví, že se bude cválat až po chvíli a tam, kde budu chtít já, né ona:-) Když šla na vyjížďku sama, byla ze začátku hodně nervózní a celou cestu byla schopná klusat a domů přijít úplně splavená. Postupně si ale zvykla a teď je sama skoro klidnější, než s koňmi, jde krokem na zahozené otěži, po loukách zvládá klusat a pomalu cválat.
Ke konci srpna jsme vzali Báru podívat se na cizí kolbiště do Klatov. Nejprve byla hodně vykulená, chvíli zkoušela, jestli by se nedalo někam utéct, bála se keřů a profilů na kolbišti. Pak se ale zklidnila a pracovala moc pěkně, v klidu klusala i cválala. Skákaly jsme parkurek se skoky do 90cm, skákala pěkně, nevadily jí profily, v obratech mezi skoky cválala klidně a celkově nás svým chováním dost příjemně překvapila:-)
27.8.2011 jsme vyrazili s Bárou na první parkurové závody do Domažlic. Do vozíku nastoupila předpisově. Po vyložení na závodech byla trochu nervózní, ale po chvíli se uklidnila. Po nasednutí vyrazila dopředu a snažila se někam utéct. Nevšímala jsem si její nálady a klusaly jsme dokola po opracovišti. Po chvíli se Bára uklidnila a zvládala chodit krokem, zastavit, v klidu cválat a skákat. Bára jela parkur se skoky do 80 a do 90cm. První parkur přeskákala pěkně v klidu a čistě a dostala se do rozeskakování. To překonala také čistě a i docela rychle a umístila se na 9. místě ze 40 startujících. V parkuru do 90cm byla už dost rozlítaná, už nešla pěkně v klidu jako předtím a shodila dva skoky. Celkově nám ale zase udělala radost, že bude takhle spolupracovat jsme ani nečekali:-)
Video ze závodů:
V červnu jsme Báru nechali připustit, hříbě by ji mohlo trochu uklidnit a také jsme zvědaví, jaký bude její první potomek, v budoucnu bychom ji rádi využili do chovu. Momentálně je tedy Bára březí po holštýnském hřebci Cascavello.
Na podzim plánujeme ještě účast na nějakých parkurových závodech a pak už začneme práci pomalu snižovat aby měla Bára čas se připravit na mateřské povinnosti:-)