Cail strávil své mládí do čtyř let na hříbárně. Pak byl stažen do stájí a začal se obsedat. Vždy po nasedlání ale vykulil oči a jal se bezhlavě vyhazovat, často při tom i utekl. Měl problém i s ušima - hodně mu vadilo uždění. U nás jsme začali prací ze země. Po zvládnutí základů jsme zkusili jen obřišník - i s ním ze začátku vyhazoval, ale brzy se uklidnil a byl schopen klusat na kruhu. Pak dostával obřišník vždy na pár hodin do výběhu, aby si zvykl, že má něco kolem těla. Sedlo bylo o něco horší, ze začátku i kvičel, choval se tak, jako by mu šlo o život. Občas řádil tak, že se nedal ani udržet. Když se vyslal na kruh, tak většinou ze začátku vyhazoval, takže jsme ho nejprve nutili couvat a až po chvíli, když byl v klidu, tak mohl jít na kruh.
Po chvíli už sedlo zvládal, tak jsme spustili třmeny dolů, načeš když se rozešel, tak po nich začal hystericky kopat. Nějakou dobu zas trvalo, než mu třmeny přestaly vadit. Když se Cail zvládal pohybovat se sedlem a třmeny a třeba i skočit přes skok, přistoupili jsme k samotnému obsednutí. Na cokoliv nového koukal dost nedůvěřivě, ale i tak postupně zvládl, když jsem si lehla přes sedlo a po chvíli zvládl i nastoupení přes třmen. Pak jsem zkusila zacouvat a také to nebyl problém. Než došlo k tomu, abych si na něj sedla obkročmo, tak jsem si jen lehla přes sedlo a Cail byl voděn na vodítku v kroku. Občas byl docela v klidu a občas vyskočil na zadní a začal vyhazovat, takže jsem vždy "elegantně" sjela dolů. Takovýto stav trval delší dobu, takže jsme se rozhodli, že si bude muset Cail nejdřív zvyknout na "umělého" jezdce a na co nejvíc "bubáků" v oblasti hřbetu. Dostal westernové sedlo s připevněným pytlem ovsa. Ze začátku zase řádil, ale pak si postupně zvykl.
Pak jsme se zase vrátili k anglickému sedlu, byl vyvázán tak, aby nemohl dát hlavu dolů a začít vyhazovat. Přes sedlo dostal srolovanou plachtu, jejíž konce se prostrčily třmeny, takže vytvořily jakoby nohy jezdce. Na to si poměrně rychle zvykl, zvládl běhat i s plachtou na zádi. Po nějaké době (na začátku září) jsem na něj zase sedla a Cail nic nevyvedl. Byl voděn v kroku, párkrát jsme zastavili a zacouvali. Celou dobu se tvářil hodně vyděšeně, byl nahrbený, při obratech v něm trochu cuklo, ale nedovolil si vyhodit. Po pár ježděních se Cail trochu uvolnil a přestal být tak ve střehu. Pak jsem zkusila jezdit bez vodění a ani s tím nebyl žádný problém. Časem jsme začali klusat po kruhovce a přestali jsme používat vyvázání. Pak Cail postupně začal jezdit na jízdárně krokem i klusem a začali jsme jezdit na vyjížďky. Cail ani jednou nic nevyvedl i když při sedlání bylo potřeba stále nejdřív zacouvat a pak ho nechat obejít pár koleček na laně. Venku jsme také poprvé zacválali a ani to nebyl problém.
Na podzim se Cail konečně uvolnil, pod sedlem začal chodit sám od sebe více dopředu, předtím byl pořád trochu zabrzděný. Začal si hodně hrát a dovádět ve výběhu. Naučil se cválat i na jízdárně, venku zvládá i různé terénní nerovnosti, které pro něj ze začátku byly problematické. Jezdí ven jak sám tak s koňmi, poslední dobou se rád proběhne i rychleji. Dokonce se už zvládne ohnout pro pamlsek ze sedla, což pro něj dřív byl ohromný problém. Postupně se zlepšilo i uždění. Ze začátku nezvládl ani přendání ohlávky přes uši, uzdit se musel nejdřív na uši a pak teprve udidlo do huby. Postupně se to pomalu zlepšovalo a nedávno se přestal vztekat úplně a jde nauzdit naprosto normálně, jako by tento problém ani nikdy neměl. Párkrát už na něm jezdila i jeho majitelka a koncem března by se měl stěhovat domů. Sedlat se stále musí s couváním a následným posláním na kruh, to mu holt ještě nějakou dobu bude trvat, ale pod sedlem se chová jako jakýkoliv jiný "normální" kůň.
Cail také kromě práce ze země a ježdění skákal ve volnosti, skoky ho baví a má pěkný styl. Chody má také nadprůměrné, takže ho třeba v budoucnu uvidíme v nějakých soutěžích:-)
Video ke konci výcviku: