Ze začátku byl problém se s Vikinou domluvit, na nové věci
reagovala vždy odporem a dlouho jí trvalo, než začala spolupracovat.
Byla neskutečně temperamentní, po výběhu se pohybovala jen klusem a
cvalem a pořád po ostatních koních kopala:-)
Nejprve jsme začaly prací ze země, jako s každým koněm. Tady se její
svéhlavost projevovala nejvíc. Když něco nechtěla udělat, postavila se
na zadní, otočila se čelem vzad a snažila se utéct. Takže jsem se s ní
ze začátku dost naběhala, ale většinou se mi jí podařilo udržet.
Nejsložitější pro ni bylo stoupnout do pneumatiky, to zvládla asi až po
půl roce. Nastříkání repelentem jsme poprvé řešily hodinu, ale od té
doby už stojí v klidu. Také měla problém s nastupováním do přívěsu. Na
první závody jsme nakládali hodinu. Nicméně od té doby už udělala velký
pokrok, jen za tmy je to občas horší. Dnes nastupuje většinou ihned,
nesmí se na ní ale tlačit, ani lehce zatáhnout za vodítko, ona prostě
musí nastoupit sama od sebe:-)
Při práci ze sedla spolupracovala o dost lépe. Bylo vidět, že sedlo i
udidlo znala, takže jsme po dvou týdnech výcviku už jezdily na jízdárně
a na vyjížďky. Také začala skákat skokové řady ve volnosti, později i
pod sedlem. Skákání jí hodně bavilo a měla velkou sílu při odrazu, pěkný
styl skoku. Akorát ráda chodila hodně rychle:-) Postupně se začal
projevovat její temperament, na vyjížďkách se na udidle nedala moc
zvládat a při skákání byla za udidlo neubrzditelná. Zřejmě má i nějaké
špatné zkušenosti s udidlem z dřívější doby a v kombinaci s jejím
temperamentem prostě nefungovala. Začala jsem ji tedy jezdit na
dvojitých otěžích, jak za udidlo tak za nánosník. Za nos se dala ovládat
o dost lépe, na vyjížďky jezdíme stále jen za nánosník a funguje pěkně.
Poté, co Viki zvládala pěkně skákat skokové řady pod sedlem, jsme
začaly trénovat samostatné skoky. V září jsme šly párkrát trénovat
parkury na kolbiště do Všetic. Viki se barevných skoků nebála a skákala
pěkně, i když ve svém tempu:-) Po třech trénincích jsme vyrazily na
první hobby závody do Heroutic. Soutěž do 70 cm jsme šly čistě a
umístily jsme se na třetím místě.
Přes zimu jsme pracovaly hlavně na přiježdění, snažila jsem se aby
Viki začala spolupracovat s udidlem. Naučila se sice vytáhnout dolů, ale
o přilnutí a práci na otěži nemohla být řeč. V březnu jsme chodily trénovat skákání 1x týdně do haly do Všetic. Vikina skákala pěkně, sice
ve svém rychlejším tempu, ale byla za nos a udidlo zvladatelná. Na
začátku dubna 2010 jsme vyrazily na první závody do Zduchovic. Vikina
byla poměrně klidná, na to že byla poprvé mezi cizími koňmi. Šla dva
parkury stupně Z, oba dva za 4 trestné body. Jela samozřejmě ve svém
svižném tempu, ale byla zvladatelná a skákala pěkně.
Také jsme se začaly připravovat na závody všestrannosti. Kondiční
cvaly nebyly pro Vikinu žádný problém, zřejmě má od přírody dobrou
kondici pořád a uběhla by cokoliv:-) Na začátku dubna jsme vyrazily na
parkurové 
závody do Vlašimi. Kolbiště bylo na trávě a tak se muselo jet
pomaleji, což se Viki nelíbilo a nebyla moc ovladatelná. V Z zastavila
jeden skok a tak inkasovala nakonec 6 trestných bodů. Po těchto závodech
jsem ji zkusila jezdit na hackamore, protože v crossu přeci jen člověk
potřebuje mít nad koněm kontrolu. Na hackamore funguje dobře (používám
to nejjemnější, krátká ramena a pod bradou jen řemínek), parkury a
crossy jezdí jedině na něm.
Na první závody všestrannosti jsme vyrazily v půlce dubna do
Pecínova,
stupeň Z. Týden před tím jsme tam jeli na trénink. Viki byla ze začátku
z terénních skoků překvapená, než pochopila, co je to výskok a že musí
skočit nahoru:-) Ke konci tréninku ale chodila jistě, neměla problém
skočit do vody a bavilo jí běhat krajinou:-)
Nejvíce jsem se obávala drezury, ta se musí jet na udidle a to je pro
Viki problém. Jakmile Viki na jízdárně zacválá, už se neuklidní a pořád
žene dopředu, nedokáže jít krokem, chce pořád běžet. Takže dokud se v
drezurní úloze necválá, celkem to jde, pak už je to problém... Nicméně
úlohu jsme zvládly zajet, Viki nevyskočila z obdélníku, šla samozřejmě
svižně, s hlavou nahoře,cválala rychle. Po drezuře jsme tedy skončily poslední, ale hlavně že jsme dojely:-) Cross byl tak akorát těžký, terén
byl hodně mokrý, kluzký, ale s tím nakonec Viki problém neměla, i když
je bosá. Jela svižně a bylo vidět že tohle jí opravdu baví. Všechny
skoky zvládla bez problému (výskoky, seskoky, voda, oxery) až na jeden
úzký domeček s proutěnkou postavený z kopce. Docela to tam klouzalo a
tak jsme ho skočily až na podruhé. Druhý den ráno byla veterinární
kontrola, kterou Viki prošla bez problému. Parkur šla poměrně klidně,
bohužel shodila poslední skok. Celkově jsme tedy skončily předposlední
mezi dokončivšími, na 11. místě, 5 koní nedokončilo.
Na začátku června jsme vyrazily na jednodenní závody všestrannosti
stupně Z do Koles. Drezuru jsme zajely tradičně nejhůř, Viki byla hodně
nervózní, krokem moc nešla, hlava nad otěží, cvaly byly trochu lepší.
Parkur byl poměrně těžký, plný "bubáků". Viki ho přešla celkem pěkně, v
dobrém tempu, jeden skok se jí moc nelíbil, takže jsme ho skákali skoro z
místa. Celkem tedy za 4 trestné body. Cross byl hodně těžký, obsahoval
stejné skoky jako stupeň ZL, který se tu jel o pár dní dříve. Viki šla
pěkně, na některé skoky koukala, viděla je poprvé, nejvíce jí překvapil
suchý příkop, který šla až napodruhé, dokonce ho nepřeskočila, ale
skočila dovnitř a pak ven:-) Dokončily jsme tedy s jedním zastavením a
trestnými body za čas. Celkově jsme byly 15. z 24 koní, poslední, co
soutěž dokončily.
V červenci a srpnu jsme pilovaly hlavně ovladatelnost na parkuru a
také jsem zkusila používat plastové udidlo na drezurní práci, což bylo o
něco lepší, ale stále byl pro Vikinu hlavní problém zůstat v klidu,
když se zakluše nebo zacválá. Na konci srpna jsme vyrazily do Klatov na
parkury. Jely jsme Z a ZL. V Z skákala Viki moc pěkně, nebyl problém ji
uřídit a jela v rozumném tempu, bohužel zas jedna shozená překážka. V ZL
už byla Viki "rozlítaná", nesoustředila se, zastavila jeden skok a pak
ve dvojskoku byla moc rychlá a vyhnula druhý skok, takže jsme byly
vyloučeni.
Na začátku září jsme jely na závody všestrannosti do Borové. Jely jsme stupeň Z. Drezura se nám docela povedla, získaly jsme naše nejvyšší
bodové hodnocení a umístily se předposlední:-) Před drezurou jsem s
Viki vůbec necválala, hodně jsme chodily krokem na dlouhé otěži, takže
byla o 
něco klidnější než obvykle. V crossu byla Vikina dobře
ovladatelná, jen trochu víc koukala na skoky. Nicméně šla pěkně v tempu,
neměla problém s vodou ani se suchým příkopem, jen ji zase překvapil
jeden "bubák", takže tedy jedno zastavení. Parkur byl poměrně technicky
náročný, postavený na menším prostoru, takže tam byly prudké obraty.
Skoky byly hodně barevné, plno profilů. Viki ho zajela skvěle, v
rozumném tempu, neměla problém s obraty a "bubáci" jí nevadili, takže
bez trestných bodů. Celkově jsme skončily 20. z 28 koní, 5 koní
nedokončilo.
Na začátku října jsme vyrazily na parkury do Domažlic. Viki jela Z a
ZL. Z šla čistě, takže jsme se dostaly do rozeskakování, které jsme
zajely čistě a rychle (to není pro Vikinu problém:-) a umístily se na
druhém místě z asi 30 dvojic. V ZL byla Viki už hůř ovladatelná, takže
byla moc rychlá ve dvojskoku a shodila druhý skok, takže tedy za 4
trestné body.
P
osledními závody sezóny 2010 pro nás byly závody všestrannosti ve
Dvorečku, jely jsme zase Z. Drezura byla o chlup horší než v Borové,
nebylo moc času na opracování a tak se Viki nestihla zklidnit. Parkur se
nám vydařil, Viki šla přesně tak jak měla, v klidném tempu, skoky jí
pěkně vycházely, takže bez trestných bodů. Cross byl asi náš nejlépe
zajetý, i když jednomu zastavení jsme se nevyhnuly. Viki šla svižně
dopředu, na skoky nekoukala a měla jsem z ní pocit, že by skočila
cokoliv:-) Celkově jsme se umístily 9. z 15 koní, 5 nedokončilo.
Ke konci roku jsme v tréninku skákaly parku
r o výšce 120cm, Viki byla
klidná a dobře ovladatelná, od jara udělala velký pokrok. Teď po zimní
pauze má ohromnou chuť cokoliv skákat takže jsem zvědavá, jak jí to
letos půjde:-) Nejvíc se samozřejmě "našla" v terénních jízdách, kde
může běžet svou rychlostí pořád dopředu a skoky už bere jen jako součást
trasy, prostě nepřemýšlí a skáče.
Přes zimu se věnujeme hlavně drezuře. Pořídili jsme plastové nelomené
udidlo a je to o poznání lepší. Vikina se také hodně zklidnila a dokáže
i po cválání dál pracovat. Už nechodí tolik nad otěží a je schopná jít
na přilnutí. Ještě nás čeká hodně práce, ale myslím, že letos budou
drezurní úlohy o dost lepší...